Pane trenére, základní část, která nabídla boj nad propastí a nakonec vzestup nahoru, skončila. Jak se vám hodnotí?
Určitě nám spadl kámen ze srdce. Dokázali jsme se dostat do první dvanáctky a vyhnuli se skupině, kde se bude hrát o to, která dvě mužstva budou hrát baráž. Vyhnout se tomuto byl náš první cíl. Nebylo to vůbec jednoduché, protože mužstvo bylo dole. Od začátku sezóny nás sužovala zranění, a když jsme juniorku s Borisem Žabkou během sezóny převzali, měli jsme štěstí, že se to brzy stabilizovalo a kluci se uzdravili. Před zápasem posledního kola základní části s Olomoucí jsem v kabině hráčům poděkoval, že si to uhráli především sami svým přístupem, nasazením a prací. Teď se mi to už hodnotí všechno dobře, budeme mít na práci klid a můžeme se soustředit na skupinu o postup do play-off, kde již nebudeme pod takovým tlakem.
Na tomto úspěchu se svým způsobem podíleli i třeba Olda Kopecký, Vláďa Mašek a Martin Tondr z A týmu (kustodi a masér – pozn. redakce), kteří nám s kluky pomáhali, ať už materiálně, nebo Martin zdravotně, když bylo potřeba tejpovat a podobně. Když to bylo v našich silách, snažili jsme se vždycky zajistit, aby ten servis tady byl a ti kluci se mohli soustředit jen na hokej. Nám to pak vrátili tím, že se v rozhodujících chvílích semkli, dokázali momenty ve vypjatých utkáních zlomit a dotáhli to do konce.
Jeden z takových zlomů byl i nedávný zápas se sousedem v tabulce v Budějovicích, který jste nakonec vyhráli těsně 1:0. Tam se hrálo o šest bodů a kdyby se prohrálo, situace by se značně zkomplikovala, souhlasíte?
Určitě. Před reprezentační pauzou jsme sehráli důležitý dvojzápas s Jihlavou a Budějovicemi. Věděli jsme, co nás tam čeká. Že to vůbec nebude jednoduché, a že výsledek napoví, v jaké pozici se budeme po reprezentační pauze nacházet. Kluci se neskutečně semkli, hlavně při utkání v Jihlavě, kde jsme pět minut před koncem prohrávali 0:1. Povedlo se vyrovnat, což bylo základem úspěchu, a nakonec dát vítězný gól. Bylo to důležité vítězství, ale po utkání jsem klukům říkal, že si o to drama ve třetí třetině řekli sami, protože předchozí dvě třetiny jsme nehráli ideálně. Do Budějovic jsme pak odjeli díky výhře s takovým trochu klidem a větší pohodou, protože kdyby se v Jihlavě prohrálo, hrálo by se nám hůř.
V Budějovicích to bylo utkání o jedné brance a my jsme byli ti šťastnější. Musím kluky pochválit, že neskutečným nasazením a obětavostí to utkání dokázali uhrát. V obou zápasech nás podržel brankář Růžička, který za juniorku odchytal jedno až dvě utkání v listopadu a prosinci. Chtěli jsme udělat nějakou změnu, když se zranil brankář Tomšů, tak jsme sáhli právě po Honzovi Růžičkovi, který podal v obou zápasech fantastický výkon a mužstvo mu neskutečně pomohlo. Těch šest bodů nás katapultovalo nahoru a byly odrazovým můstkem k tomu, abychom to dotáhli do konce.
V zápase předposledního kola s Brnem potom už přišla jistota, že?
Určitě jsme rádi, že jsme utkání s Kometou zvládli. Ta přijela trochu oslabená, protože její lídři nastoupili v ten den za A mužstvo v přátelském utkání proti Slovanu Bratislava. To ale nesnižuje fakt, že do toho utkání naši kluci šli zodpovědně. Vstoupili jsme do zápasu dobře, vytvořili jsme si hodně šancí a vyhráli první třetinu 2:0. Myslím, že jsme mohli dát těch gólů více, ale snažili jsme se celé utkání držet pod kontrolou. Nakonec jsme vyhráli a získali tři body, které nám stačily, abychom v té dvanáctce byli.
Zmínil jste brankáře Růžičku. Ale co další starší dorostenci, kterým jste už dali šanci v juniorce, když museli nahradit ty juniory, kteří nastoupili za A tým?
Z loňského kádru je tady jen Ivan Ďurač, který v juniorce nastupuje téměř od začátku sezóny. Další z kluků, kteří zde z dorostu nastupují, jsou Denis Pätoprstý a Jakub Kotala, ti sem přišli před sezónou. Kuba Kotala sice vinou zranění na začátku nehrál, ale i tak se prosadil hlavně v juniorech a na dorost jsme ho ani nebrali. Denis Pätoprstý odvedl kus dobré práce ve starším dorostu a tu šanci v juniorce si zasloužil. Myslím, že ji chytil za správný konec. Je tu i brankář Pechek, který je věkově také ještě starší dorostenec, nebo Vojtěch Adamík. Kluci, kteří tu nastoupili, určitě nezklamali a stali se základními kameny týmu. Máme čtyři kompletní pětky, nějakým způsobem je měníme, ale nechceme moc rozlišovat, zda je první nebo čtvrtá. Nějaký rozdíl mezi nimi sice je, ale všichni ti mladí, kteří tam zapadli, jsou platnými členy týmu.
Mnozí junioři nakoukli do A týmu i díky pravidlu o povinném nasazování mladých hráčů. Jakým způsobem jsou vlastně vybíráni a jaký vliv na to máte?
Trenéři A mužstva, ať je to František Výborný nebo Marian Jelínek, dají na náš názor a na naše doporučení, jak to vidíme my. Nebo když chtějí, vyberou si přímo sami. Je to o konzultaci nás trenérů juniorů a trenérů A mužstva. Předtím jsem se nezmínil, ale musím maximálně oběma trenérům poděkovat, že nám vyšli vstříc směrem k juniorce a třeba Jiřího Kurku, jenž nastupuje celkem pravidelně za A mužstvo, nám přenechali k dispozici v určitých momentech, kdy hrál A tým i juniorka současně. To mužstvu hodně pomohlo, přestože pak Kurka kvůli druhému trestu v Jihlavě nemohl odehrát zápas v Budějovicích. Cením si ale i toho, že to kluci zvládli i bez něj. Když v tom týmu je, je určitě oporou. Ještě jednou musím oběma trenérům poděkovat, že nám v tomhle vyšli vstříc. Na druhou stranu, když jsme nyní ve dvanáctce, tak když bude A mužstvo potřebovat nějaké hráče a bude mít o někoho zájem, budeme teď k dispozici my jim.
Třeba jako v poslední době, když se zranil v A týmu Michal Valent. Nebylo pro juniorku trochu problematické, že tam jako dvojka nyní prostě nějaký mladý brankář být musel?
Jako komplikaci jsem to neviděl, to v žádném případě. Když je Míša zraněný, je tu pro mladé gólmany šance, že do toho tréninku s A týmem můžou, nebo dokonce mohou nastoupit i do utkání. Je to pro ně obrovská zkušenost do budoucna a já si myslím, že to klukům jenom pomůže. Jak se to vyřeší s námi například kvůli utkáním a tréninkům, to je už o vzájemné domluvě. Tahle situace se zraněním gólmana se ve sportu někdy stane a musí se to okamžitě řešit. Tihle kluci už jen díky tomu, že chodí k A mužstvu trénovat a střídají se tam, nepřišli do něčeho úplně cizího. Ale ten prostor teď mají asi větší.
Děkujeme za rozhovor.