Tomáši, přepokládám, že se na to ptá většinou každý, ale co cesta sem do Ostravy? Měli jste ji takříkajíc v nohách? Ta první část první třetiny nebyla asi úplně podle vašich představ…
Cesta je dlouhá, to ano, ale na to se nemůžeme vymlouvat. Jsme profesionálové a i s tím se musíme poprat. Nechtěl bych se na to nijak vymlouvat.
První gól Vítkovic museli uznat až videorozhodčí, jak vy jste tu situaci vnímal?
Byl tam odražený puk od vzdálenější tyče, pak se puk nějak schoval pod našeho brankáře a důrazně to tam doklepali. Vzpomínám si, že to vlastně pustili na kostce, čímž asi rozhodčí viděli, že puk přešel brankovou čáru, ta se tam zase vrátili. Bylo to takové nervydrásající, ale podle mě – regulérní gól, který rozhodčí uznali.
Otočili jste během 44 vteřin – uklidnilo vás to?
No, tak jasně. Každý gól uklidní, zvlášť když to přišlo tak brzy po tom jejich vstřeleném gólu. 2:1 byl dobrý výsledek, snažili jsme se to udržet co nejdéle. A zaplaťpánbůh jsme tu nakonec vyhráli.
Obránci jsou celkově takoví sváteční střelci, takže vás určitě gól potěšil, že?
To ano. Hlavně si nedovedu představit, že bych chtěl dát gól někomu jinému, než bývalému klubu a jsem fakt rád, že to tam spadlo a že jsme tady vyhráli. To je nejdůležitější.
Domácí ve třetí třetině srovnali na 2:2 v dvojnásobné přesilovce, ale vy jste poměrně rychle opět odskočili. Byl to důležitý moment tohoto utkání?
Kluci, co tam bránili to oslabení… (kolem prochází kustod Oldřich Kopecký a neváhá si přisadit: „Prostě to bylo dobře nabroušený.“ – a Tomáš Pastor se smíchem dodává: „Bylo bylo,“ ale dále dodává…) Zkrátka kluci dělali všechno, co mohli, bránili to dlouho velice dobře, pak přišla jedna střela a padl z toho gól a vyrovnali. Naštěstí se nám podařilo znovu to strhnout na svoji stranu.
Dokážete říct, co na Vítkovice v tomto utkání platilo?
Oni hrají velice nepříjemný hokej. Nedokážu to jednoznačně říct, ale asi na ně platil náš důraz, naše bruslení. Náš styl hry jim očividně neseděl a proto jsme vyhráli.
Ptám se záměrně, jelikož jste odchovanec Vítkovic, takže jste sem jel asi se smíšenými pocity, že?
Byl jsem nahecovaný jak… To ani nemůžu říct jak. (smích) Na ledě probíhalo nějaké požďuchování s bývalými spoluhráči, ale jen když se rozhodčí nedívali. Ale stačilo jedno vyloučení a řekl jsem si, že to uklidním.
Měl jste v hledišti velikou podporu? Rodinu či kamarády?
No, přijeli úplně Hujerovic. Asi je ani nespočítám. (smích)
Předpokládám, že po výhře budete muset týmu platit nějakou tu svačinku, že?
No, vypsal jsem takovou nestandardní věc, které se teď trochu obávám, ale raději nebudu prozrazovat co a nechám si to pro sebe. Ale určitě klukům v šatně udělám radost. (smích)
Ve čtvrtek jste trénovali netradičně na malé hale, jejíž rozměry jsou nejvíce podobné těm v Ostravar Aréně. Pomohl vám takový trénink?
Akorát tam jsou čtyři stupně. (smích) To asi není úplně to, na co bych zrovna rád vzpomínal. To hřiště je tam ještě o trošku menší. Byli jsme si to zkusit, jaké to asi bude, ale nějaký důraz bych tomu nekladl.
Pořád máte poměrně vysoký počet vyloučení, jste nejtrestanějším týmem v extralize, 11 branek jste inkasovali v oslabení. To asi není dobrá vizitka, že?
Z naší strany jsou to bohužel takové zbytečné fauly. Podle mě se takové dělají na obou stranách, ale bohužel je asi děláme více okatě, než ostatní. Musíme v těch oslabeních makat a především vůbec nebýt vylučovaní, to je nejlepší recept. Musíme dřít, dřít a dřít, jinak se tomu nedá ubránit. Především oslabení pět na tři už ty týmy umí využívat a my tam pak ztrácíme zápasy. Musíme se toho vyvarovat.
Děkujeme za rozhovor.