Prozraďte nám na začátek něco o svých zálibách.
Rád poslouchám hudbu, sleduji filmy nebo se svou ženou venčím psa. Taky si rád ve volném čase přečtu nějakou knížku.
Jaké byly vaše hokejové začátky?
Bruslit jsem se naučil ve třech letech, s hokejem jsem oficiálně začal v šesti. Do juniorky jsem se dostal v Peterborough, kde jsem hrál OHL – v Peterborough také už čtyřiadvacet let žiju. V ´97 jsem byl ve druhém kole draftován do LA (Los Angeles Kings - pozn. red.). Pak jsem bohužel ztratil dva tři roky kvůli zranění zad, po kterém jsem nemohl hrát hokej.
Co přesně se vám stalo?
Jednoho dne jsem se probudil a necítil se dobře. Postupně se to den ode dne zhoršovalo. Podstoupil jsem několik operací, devětkrát mi do zad píchali Kortizol. Bylo to opravdu frustrující, nemohl jsem chodit déle než padesát minut denně po dobu tří let. Už jsem ani nedoufal že budu zase hrát. Ale pak jsem se vrátil, třetím rokem se to začalo lepšit. Šel jsem na zkoušku do LA, kde jsem tvrdě pracoval – stejně jako celý svůj život. Odehrál jsem pár utkání v NHL. No a hokej hraju pořád, přes Německo a Finsko jsem se dostal až sem.
Evropa vám tedy není cizí. Jaký dojem na vás udělala naše země?
Před třemi lety jsem odešel do Německa, loni jsem hrál ve Finsku. V obou zemích se mi líbilo. Tady nejsem dostatečně dlouho na to, abych si mohl udělat nějaký úsudek. Hodně jsem o Česku slyšel a zatím se mi tu líbí.
Mohl byste porovnat německou či finskou soutěž s českou extraligou?
Finská liga je samozřejmě jiná než česká. Hraje se tam na těsnější obranu, hráči se více nabízejí na přihrávku. Vy v Česku hrajete víc s pukem, individuálně. Hrajete sami na sebe. V obou ligách se ale hraje kreativní hokej, proto do NHL chodí z Finska, Německa nebo Česka spousta skvělých hráčů. Hokej je multikulturním sportem, proto je dnes pro mnoho dobrých hokejistů těžké najít si práci – obzvláště pro kluky z Ameriky, pro které tam nebylo místo. Ale to je v pořádku, je to součást naší práce. Musíte to dělat s úsměvem, to je to hlavní.
Znáte se v naší lize s některými hráči?
Jo, chvilku jsem hrál se Strakou, pak s Jaroslavem Modrým. Ten pokaždé býval na přípravných kempech Los Angeles. Je to skvělý člověk, vždycky se o mě snažil postarat. Tři sezóny jsem odehrál s Tomášem Žižkou. První zápasy se těžko dorozumíval, ale později už angličtinu ovládal vcelku slušně. Ohledně toho – je tu spousta kluků, proti kterým jsem hrál v Americe a nyní jsou se mnou v jednom týmu, takže se s nimi v kabině můžu bavit anglicky.
Jak si zvykáte na novou kulturu?
Zpočátku to bylo trochu těžké. Zjistil jsem, že v Česku anglicky nemluví tolik lidí jako třeba ve Finsku nebo v Německu. Zřejmě to souvisí s tím, že se tu mladí lidé tento jazyk ve škole nemohli učit. Je to těžké, ale musíte se tomu přizpůsobit. Musíte se bavit čímkoli – ochutnáváním nových jídel, zkoušením různých věcí, které jsou pro Česko typické. Nikdy nevíte, jak dlouho v dané zemi budete. Měli byste se snažit udělat za den co nejvíc, protože pokaždé, když se probudíte, je další den pryč.
Víte, velkou část naší kultury tvoří pivo. Ochutnal už jste?
Pár už jsem jich měl, ale moc na to teď mezi zápasy nemám čas; možná o reprezentační pauze. Ale jo, slyšel jsem, že tu máte jedno z nejlepších piv na světě, to určitě. No, víc o něm nevím. (smích)
Už je to pár týdnů, co jste do Mladé Boleslavi přišel. Jak si zatím rozumíte se spoluhráči - jazykově i lidsky?
Se spoluhráči vždycky vycházím dobře. Ve Finsku si mě dokonce zvolili za kapitána. Tady je to přeci trochu jiné. Jak jsem říkal, zas tolik lidí tu anglicky nemluví. Trenér ano a docela dobře, takže s námi “angličany“ komunikuje. Většina spoluhráčů jsou ale skvělí chlapi a není to jejich chyba, že neumí jiný jazyk. Tak se aspoň já snažím naučit něco z jejich jazyka, abych si to tu ulehčil.
Pomáhá vám váš krajan Darrel Hay s aklimatizací?
Ano, samozřejmě. Párkrát jsme si povyrazili. Dokonce i Esa, který je z Finska – jeho angličtina je perfektní. Je dobré, když se takhle člověk v cizí zemi má s kým bavit.
Co říkáte na to, že vedení ligy odebralo Mladé Boleslavi dvaadvacet bodů? A nejen to, dokonce tu byla možnost, že klub vyloučí ze soutěže. Dokážete si představit, že by se něco takového stalo například v Kanadě?
Nikdy jsem neslyšel o ničem podobném, co by se v Kanadě stalo. Že se tohle mohlo stát jsem věděl stejně tak před tím, než jsem sem přišel, jako to vím teď. Kdyby nám ty body snad vrátili, bylo by to pro tým skvělé. Takovéto věci mě rozptylují. Ale musíte hrát pořád zápasy, ne se starat o tohle. Občas je to trochu těžké na psychiku. Podivné věci, jako je tato, se ale v hokeji zřejmě stát můžou. Doufejme, že vedení soutěže dá vše do pořádku, a že budou ligu řídit bez problémů, aby to usnadnili klubům – manažerům i hráčům. Ne teď, ale třeba v dalších letech. Je to smutné, že takhle ztrácíme body. Hráči s tím nesouhlasí. Já jsem tu nový, takže vám úplně nemůžu říct svůj názor. Ale upřímně jsem tohle nikdy nezažil.
Dokázal byste říct jedno jméno, jednoho hráče, kterého jste vždycky obdivoval?
Mario Lemieux, k němu jsem jako mladý vzhlížel. Je to velký chlap jako já, měl šikovné ruce, do každého zápasu šel naplno. Navíc bojoval s nemocí – s rakovinou – po které se dokázal vrátit zpět. Taky jsem byl zraněný, přišel jsem o tři sezóny. Když se takoví hokejisté dokážou vrátit, donutí vás to usilovně pracovat. Posilnilo mě to. Zkrátka, způsob jakým Lemieux hrál... Jsem rozhodně jeho obdivovatel.
Jak vidíte svou hokejovou budoucnost?
Jaká vidím svou budoucnost? Chtěl bych hrát dalších pět šest let, pokud to mé tělo vydrží a pokud se ještě budu cítit mladý. Víte, stáří je o tom, jak se cítíte, není to jenom číslo. Já se mám zatím skvěle. Ať už budu hrát v Boleslavi nebo někde jinde, rozhodně chci ještě příští rok zůstat venku.
Děkuji za rozhovor.
Díky moc. Mějte se hezky, opatrujte se.