Romane, nebyl to sice váš úplně první gól v dresu Boleslavi, ale určitě byl prvním po hodně dlouhé době. Bohužel je to ale asi to první a zároveň poslední, co vás po zápase se Slavií může těšit, že?
Přesně tak. Těžko se mi hledají slova. Určitě není dobře začít sezonu dvěma prohrami. Ještě ke všemu před vlastními diváky. Musíme si to v kabině vyříkat. A musíme začít úplně jinak hrát. Víc emočně. Taky bychom měli hrát lépe zezadu a tím pádem dostávat méně gólů.
Prohráli jste 1:5, určitě jste ale nebyli o tolik horší než Slavia. Považujete ten výsledek za poněkud nespravedlivý?
Asi ano. Nebyli jsme o tolik horší, ale dostali jsme lekci v efektivitě. V zakončení. My jsme se taky snažili střílet, ale koncovka vázla. Jim to tam spadlo pětkrát, nám jen jednou. Takové to bohužel je, hraje se na góly a ne na šance.
Se Zlínem a teď i se Slavií jste museli pořád dotahovat. To je určitě těžké, domácí tým by měl hru spíše diktovat a ne hledat co a jak…
Máte pravdu. Doma bychom takhle určitě hrát neměli. Měli bychom vést, a když už ne, tak aspoň nepustit soupeře tak daleko a držet se na dostřel. Prohrávat už v polovině zápasu o tolik gólů, to tu psychiku přece jenom trochu nalomí.
Před třetí třetinou jste prohrávali už o čtyři góly. Co jste si v kabině říkali?
Buďme realisté, v té době jsme si toho už moc říkat nemohli. Jen jsme už určitě nechtěli připustit další góly ve vlastní síti, dohrát to jakž takž se ctí, pustit to z hlavy a začít se soustředit na další zápas. Což se nám, myslím, i docela podařilo. Ta třetí dvacetiminutovka už z naší strany docela ušla.
Michal Valent ve svém letošním prvním zápase pustil za svá záda pět gólů. Budete souhlasit s tím, že mu to ale spoluhráči zrovna dvakrát neusnadnili?
To bohužel neusnadnili, máte pravdu. Myslím, že většina, možná dokonce všechny ty góly, nebyly Míšova vina. Jak jsem říkal, musíme víc bránit. Nemůžeme dostávat čtyři nebo pět gólů v každém zápase. To je skoro noční můra. Musíme být lepší vzadu a musíme být lepší i vpředu. Něco jsme si už v kabině po zápase vyříkali. Je před námi sice ještě 50 kol, ale něco jsme si říct museli.
Zápas se Slavií vygradoval možná až v nečekané emoce. Petr Kalus se pral nejprve s Martinem Dudášem, pak s Jakubem Čuttou. Vy na tyhle souboje zas až tolik nejste, nebál jste se, že vás taky někdo chytí za dres?
Ne, to určitě ne. Možná nejsem na souboje, ale určitě jsem se ani na druhou stranu nebál. Takový je prostě hokej. Je to často agresivní, je to emotivní.
První dva zápasy sezony, dvě domácí utkání, dvě prohry. Jak těžko se to bude po bodové i psychické stránce dohánět?
Snad zas až tak těžko ne. Dobré to určitě není, ale pořád je to jen začátek dlouhé sezony. Samozřejmě budeme chtít v těch příštích domácích zápasech uspět – už jenom pro zdejší lidi.
Příští zápas vás čeká v pátek na ledě Plzně, která je podle mnohých odhadů aspirantem na titul. Bude podle vás ten zápas tomu odpovídat?
Nejspíš ano. Plzeň má hodně dobrý tým. Měli ho už loni, letos možná ještě o něco víc posílili. Ale upřímně řečeno si myslím, že to je možná přesně to, co potřebujeme. Silný tým a trochu strachu. Mělo by nás to vyburcovat k co možná nejlepšímu výkonu. A snad i nějakým těm bodům.
Děkujeme za rozhovor.