Ivane, boleslavskému A týmu skončila v úterý sezóna a hned den na to jste se vydal do Hodonína na reprezentační Turnaj čtyř týmů. Měl jste nějaké náznaky, že s vámi trenér David Bruk počítá?
Náznaky jsem neměl vůbec žádné. Dozvěděl jsem se to až hned po posledním zápase s Libercem, kdy mi zavolal pan Látal (sportovní manažer BK Mladá Boleslav – pozn. red.) s tím, abych se ozval reprezentačnímu trenérovi a generálnímu manažerovi reprezentace. S nimi jsem se domluvil a hned druhý den ráno jsem byl v Hodoníně.
Jaké to je ze dne na den změnit dres a hrát zase za reprezentaci?
To je hokejový život. Věřím, že jsem se rychle adaptoval na změnu prostředí.
Jak se zpětně ohlížíte za vaší sezónou v Bruslařském klubu? Začínal jste v juniorce, pak jste odehrál nějaké zápasy v Benátkách nad Jizerou a v závěru sezóny jste odehrál kompletně celé play-off za boleslavský A tým a v této sezóně jste byl navíc jediný junior v klubu, který dostal šanci zahrát si Tipsport extraligu. Jak to vnímáte?
Jsem hodně rád za to, kolik jsem dostal prostoru. V juniorce se mi bodově docela dařilo, tak mě poslali to Benátek. Tam to byly taky dobré zápasy, ale pak jsem se přesunul k A týmu. V play-off jsem zažil spoustu věcí poprvé v životě, čtvrté místo v extralize, to je pro Boleslav obrovský úspěch a moc mě těší, že jsem u toho mohl být.
I přes to, že se Mladé Boleslavi v semifinále proti Liberci moc nedařilo, dostával jste paradoxně docela dost prostoru na ledě a vaše střídání nebyla vůbec špatná. Jaké to bylo hrát proti takovému týmu, dost možná budoucímu mistrovi?
Snažil jsem se to nevnímat, ale samozřejmě jsem byl nervózní a byla tam i nějaká ta tréma. Nechtěl jsem udělat nějakou chybu, která by tým mohla mrzet. S klukama ve čtvrté lajně jsme se snažili plnit pokyny a hrát co nejlépe. Věřím, že to bylo vidět.
Prožil jste dvě úspěšné sezóny v řadě. Zatímco loni jste byl u obrovského úspěchu juniorů, kteří získali druhé místo v DHL Extralize juniorů, letos jste s A týmem došel až do semifinále Play-off České pojišťovny. Jak se na to zpětně díváte?
Jsem rád za to, že jsem dostal příležitost hrát v A týmu. Přece jen je to o něčem jiném než v juniorech. Na loňské druhé místo mám samozřejmě jen ty nejlepší vzpomínky, tehdy to byly pořádné oslavy. Čtvrté místo s A týmem je taky obrovský úspěch a je super, že jsem u něj mohl být.
Pokud mám správné informace, zahrál jste si vůbec poprvé v kariéře proti Rusku. Češi v zápase překvapili a dokázali vyhrát. Jaké to bylo pro vás osobně?
Úplně první to nebyl. Už loni na podzim jsem proti Rusku hrál, ale tehdy jsem si při druhém střídání zlomil ruku. Včerejší zápas jsem si moc užil. Rusové jsou velcí rivalové, které rozhodně moc často neporazíte. Celý tým hrál dobře, jediné co mě mohlo mrzet, bylo to, že jsem měl střeleckou smůlu a trefil jsem tyč.
V obou dosavadních zápasech (s Ruskem a Slovenskem) jste strávil na ledě pokaždé 17 minut, proti Rusku jste jel dokonce nájezd. Cítíte od reprezentačních trenérů důvěru?
Cítím. Hraje se úplně jinak, když vás tam trenér posílá často. Díky tomu, že na ledě dostáváte víc prostoru, můžete se víc soustředit na útok a místo toho jen nebráníte a nebojíte se, že uděláte chybu, že které byste mohli dostat gól.
Do sobotního utkání se Slovenskem jste vstoupili velmi dobře, ale přestože jste si v první třetině vypracovali snad patnáct střel, dali jste jen jeden gól. Co tomu chybělo?
Stříleli jsme hodně, ale chyběl nám nějaký hráč před bránou, který by to tam vždy nějak dorazil nebo tečoval. Soupeřův brankář navíc chytal výborně.
V neděli večer vás čekají Finové. Co od tohoto střetnutí očekáváte?
Finové se budou za každou cenu snažit, aby neskončili na turnaji poslední. Budou hodně bruslit a rozhodně nám nedají nic zadarmo.
Děkujeme za rozhovor.