Lukáši, premiérový zápas v 1. lize je za vámi. Který pocit ve vás momentálně nejvíc převládá?
Nejspíš úleva. Určitě úleva. Věděli jsme, že to bude těžké, ale že až takhle… Řekl bych, že takhle daleko to nikdo z nás nedomyslel. Ten rozdíl oproti extralize je podle mě obrovský. Ti hráči v 1. lize jsou herně někde úplně jinde, mně osobně se několikrát stalo, že udělali věci, které by mě samotného vůbec nenapadlo udělat. Takže natož abych s nimi počítal od soupeře. Budeme se muset učit, naladit na stejnou vlnu.
Takže stručně řečeno byly Litoměřice těžkým soupeřem?
Určitě. Výborně bruslily, dohrávaly, zavíraly mantinely. Myslím, že můžeme být hodně rádi, že máme tři body.
Myslíte, že Litoměřice jsou jedním příkladem za všechny? Že to takhle bude teď vypadat pořád?
Asi ano. On už třeba ten Beroun v přípravě nám naznačil, jak to bude vypadat. V 1. lize ty individuální schopnosti hráčů nejsou takové, co si budeme povídat. Budeme si muset zvyknout, že to ty týmy budou dohánět jinak. Zarputilostí, tvrdostí, bruslením.
Vzdor tomu všemu, co jste právě řekl, ale konkrétně vám v tomhle zápase očividně všechno sedlo, dal jste hattrick. Kde se to vzalo takhle na úvod sezony?
(smích) Já nevím. Možná mi to vážně sedlo, ale na druhou stranu to byly i takové náhodné góly. Prostě jsem se tam někde zrovna pohyboval a ono mě to trefilo nebo se to ke mně odrazilo. Je to paradox, protože loni se mi něco takového nepovedlo snad ani jednou. Takže v tomhle směru jsem si to užíval, doufám, že to takhle půjde dál.
To máte pravdu, vaše radost byla očividně obrovská…
Víte, já zastávám názor, že člověk si musí užívat každý gól. Sám na sobě už jsem zjistil, že nikdy nevíte, kdy se co semele, a jestli ten gól třeba náhodou nebude váš poslední.
Řekl jste, že ty góly byly náhodné, ale nebudou mít spíš co dělat celkově s vaší formací? Protože bodově zatím jasně vedete…
Nejspíš taky, to víte, že jo. Ale jak se říká – ono je vlastně jedno, kdo to dal. Jestli já nebo někdo jiný, jestli má nejvíc bodů naše formace nebo nějaká jiná. Příště už to může být naopak. Nebo taky ne, co my víme. Hlavně když budeme vyhrávat a sbírat body jako tým.
V minulých letech jste měli ve třetích třetinách obvykle problémy, v zápase s Litoměřicemi to vypadalo na pravý opak. Mohly by poslední dvacetiminutovky být tentokrát spíš plusem?
Je pravda, že v minulých letech se třetí třetiny staly už skoro takovým naším komplexem. Nemyslím si, že bychom tentokrát dělali něco nějak zvlášť jinak. Po druhé třetině jsme si sedli, řekli si, co a jak dělat. Pochopitelně je jasné, že tentokrát proti nám budou stát jiné týmy, takže to třeba bude vypadat jinak. A že nám to začne hrát do karet.
Co říkáte na podporu fanoušků? Přeci jenom se čekalo, jak to bude po sestupu vypadat…
Já osobně jsem strašně spokojený. Je vidět, že na nás lidé nezanevřeli. Nějaké zprávy jsme měli už předtím, paní Vojtěchová nám říkala, že zájem o permanentky je. Dokonce ještě větší, než v extralize, což mě osobně strašně překvapilo. Je vidět, že v tom vedení odvedlo kus dobré práce, a hlavně že fanoušci tady jsou prostě v hloubi srdci skutečně fanoušci, a že pořád stojí při nás. Musím se přiznat, že jsem měl trochu obavy, když jsme s Litoměřicemi vlastně třikrát prohrávali, ale neslyšel jsem jediné zapískání. Uznávám, že lidé by měli plné právo mít toho plné zuby. Ale nemají, fandí a jsou při nás. A za to jim patří obrovský dík.
Jaké vůbec bylo vaše rozhodování, zda po sestupu zůstat či odejít? A hráli v něm roli třeba i právě fanoušci?
Určitě. Jednak jsem byl pořád hráčem Boleslavi, jednak už je v tom i spousta osobních aspektů. Už tu budu čtvrtým rokem a za tu dobu si vypěstujete spoustu vazeb. Mám je já a myslím, že je mají i ostatní ke mně. Musím říct, že boleslavský klub pro mě hodně znamená a to bylo na prvním místě. Vím, že loni to nebylo z mojí strany optimální, zpětně mám pocit, že jsem nedokázal pomoct, když bylo třeba. Teď bych to chtěl napravit, vrátit lidem nějakým způsobem tu důvěru, kterou ve mně vložili.
Děkujeme za rozhovor.