Proti Vítkovicím jste prohráli již po čtvrté v sezóně. Je to pro vás neoblíbený soupeř, že?
Jednoznačně, Vítkovice jsou hodně neoblíbený soupeř, vůbec se nám proti nim nedaří. Když to řeknu slušně, stálo to za hovno. Byla to víc plácaná než hokej. Oni měli ze hry víc a bohužel vyhráli.
Co podle vás tentokrát rozhodlo?
Rozhodlo to, že dali víc gólů. Nevyhovuje nám hra, když musíme něco dobývat, a to je zrovna styl týmů jako jsou Vítkovice a Zlín. Musíme do nich hodně tlačit a pak nemáme čas na naši hru. To nám očividně vůbec nevyhovuje. Zápas se zlomil v momentě, kdy jsme dostali gól hned poté, co jsme srovnali na 2:2. To bylo rozhodující.
Sestava pro tento zápas prošla velkou obměnou. Jak velkou roli sehrála?
Máme pár zraněných hráčů, ale myslím si, že máme dostatečně zkušené mužstvo na to, abychom si dokázali poradit. Neviděl bych v tom žádnou velkou roli. Musíme hrát tak, jak to je. Musím pochválit mladé kluky, kteří tady s námi jsou. Ať je to Mory, nebo Šturcík (David Moravec a Gabriel Szturc, pozn. redakce), tak do toho výborně zapadnou a hrají oba suprově. Hlavně ať jim to vydrží. Řekl bych, že budou do budoucna jednoznačně platnými hráči.
Když se dostanu k vám... Do utkání jste nastoupil na pozici útočníka a ještě ke všemu v první formaci. Jaké to pro vás bylo?
Trochu divočina. Když za mnou v pondělí trenér přišel a sdělil mi to, tak jsem na něj koukal a čekal, kdy se začne smát. Ale on nezačal. Pochopil jsem, že to myslí vážně. Poté, co jsem se dozvěděl, že nastupuji v první lajně, řekl jsem si „super“. (smích) Kdybych se schoval někde ve třetí nebo čtvrté, bylo by to asi lepší, ale přijal jsem to a snažil jsem se udělat maximum. Honza Stránský mi tam hodně pomohl, dirigoval mě. Před každým střídáním jsem se ho ptal, kam se mám jet motat, abych jim moc nepřekážel. Myslím si, že i díky němu jsme to celkem zvládli.
Chápu správně, že jste se o možném záskoku dozvěděl jen den před zápasem?
Ano, nebylo to ještě úplně oficiální. Bylo mi řečeno, že si to ještě potvrdíme ráno, protože nad sestavou byly ještě otazníky. Ráno už to bylo potvrzené. V tu chvíli jsem se začal soustředit na to, že to pro mě bude úplně něco jiného. Ještě navíc do přesilovek jsem chodil jako bek, takže to bylo takové sem a tam. Nakonec jsem si to užíval. Bylo to takové zpestření. Je obrovská škoda, že jsme tady neurvali aspoň jeden bod.
Jaká byla reakce spoluhráčů?
Zasmáli jsme se tomu, pobavili a porýpali si, ale nakonec to všichni vzali jako hotovou věc – že je to rozhodnutí trenérů a vedení, a že to tak bude. Všichni jsme to přijali, snažili jsme se tím nezabývat a udělat maximum pro to, abychom vyhráli. To ale nevyšlo, bohužel.
Zavzpomínal jste si na žákovské kategorie?
To jsem nezavzpomínal, ale shodou okolností se mi tady v loni stala podobná příhoda. Už si nejsem jistý, jestli jsme měli nějaký hrací trip, nebo jsme přijeli o den dřív a spali tady. Nicméně Kousymu (Pavel Kousal, pozn. redakce) nebylo přes noc dobře, a tak nehrál. Tenkrát jsem šel taky do útoku, takže jsem zavzpomínal spíš na to. Myslím si, že Ostrava je pro mě nějaká zakletá.
Jak jste sám zmínil, během přesilových her jste naskakoval na vaší obvyklé pozici beka. Bylo pro vás těžké přepnout mezi oběma posty?
Neříkám, že to bylo extra těžké, ale v první chvíli to byl nezvyk. Když jsem byl v útoku a viděl bránu, tak první co, honem honem do brány a udělat tam nějaký rozruch. Při přesilovce jsem musel počkat na modré a hrát s rozvahou. První dvě střídání byly pro mě zvláštní, protože jsem se na to musel soustředit, ale potom už jsem si na to zvyknul. Doufám, že to nebylo úplně nejhorší, ať tam nebo tam.
Takže pokud tato situace nastane i příště, tak si to s radostí střihnete znovu?
Jestli se něco podobného stane, tak ta role na mě nejspíš padne. Nebudu se tomu bránit. Když budu týmu prospěšný, tak klidně klukům přinesu i pití. Hlavně ať se vyhrává a daří se.
Děkujeme za rozhovor.